|

4. neděle velikonoční C • Sk 13, 14. 43–52 • Žl 99 (100) • Zj 7, 9. 14b—17 • Jan 10, 27–39

Mé ovce slyší můj hlas._ Jaký je to hlas? Kde mu lze naslouchat? ... Slyším hlas toho, koho znám, kdo mi je povědomý. Nenaslouchám slovům cizince, osoby, jíž nelze důvěřovat. Ovce slyší hlas toho, koho znají. Ovce, o nichž Ježíš hovoří, slyší hlas Beránkův. Slyší to, co Beránek učí, ale především „slyší očima“ to, co pro ně Beránek vykonal. Hledí na toho, koho probodli, hledí na slávu, kterou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdyjehož Otec miluje (Jan 1, 14; 10, 12).

Znám je a ony jdou za mnou. Co znamená, že Pastýř zná své ovce? O pár veršů dříve v Janově evangeliu říká: znám své ovce a mé ovce znají mne, jako mě zná Otec a já znám Otce, a za své ovce dávám svůj život. Otec zná zcela zcela a dokonale Syna, protože se mu zcela dal, zrodil jej ve věčnosti, takže boží Syn je „Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha“. Otec se Synu zcela dal a Syn se zcela odevzdal Otci – protože jej zná. Ježíš říká, že zná své ovce, protože za ně dal svůj život. Poznání se zde zakládá nikoli na načerpání znalosti druhého ku vlastnímu prospěchu, nýbrž k poznání druhému přicházíme, když se mu darujeme, nikoli když bereme. Kristus nás zná, a to je nám zárukou, že se za nás vydal a my v jediném „dnes“ božího vydání za nás můžeme důvěřovat zaslíbení, které dává:

Dávám jim věčný život. Nedává jen svůj pozemský život, ten, který našel svůj konec na kříži. Dává věčný život. Dává svůj věčný život. Není to věčný život „jen tak“, je to ten věčný život, který Ježíš získal svou smrtí a vzkříšením. Je ten věčný život, v němž nás Kristus vyvádí z hrobu stejně jako z hrobu vyvedl Adama a Evu a spolu s nimi celé lidské pokolení. Vede je za ruku, proto může říci:

Nezahynou na věky a nikdo mi je nevytrhne z ruky. A proto: Kdo nás odloučí od Kristovy lásky (Řím 8, 35)? Nic totiž není tak velkého jako právě on a jeho láska, láska, kterou mu dal Otec, vše, které mu dal Otec:

Můj otec, který mi je dal, je větší než všichni. Otec je větší než všechno ostatní, než každý z mých protivníků, než každý z mých problémů. Řešení snad nemusí být rychlé a jednoduché – Kristus nikdy svým učedníkům neslíbil, že nebudou trpět – slyšíce Kristův hlas však můžeme důvěřovat ve vedení jeho ruky, z níž nás nic nemůže vytrhnout, a v jeho slovo, že Otec je větší než to, co můžeme kolem pozorovat. Otec je větší i než lecjaký zmatek, který nalézáme ve vlastním nitru. A tento Otec je nablízku, je nablízku člověku v Kristu v každé době. Proto Ježíš říká: Mé ovce slyší můj hlas. Jaký je to hlas? Hospodinův hlas nad vodami, Bůh slávy hřímá, Hospodin nad spoustami vod (Žl 29, 3). Ten Bůh, který je větší než všichni.

Já a Otec jedno jsme. Synova láska není menší než láska boží. Ježíšova láska k němu je tatáž: není menší než on. Právě proto nás nic nemůže skolit: Ježíšova láska, ta, kterou dal, je větší než všichni. Beránkovo poznání ovcí, za něž dává svůj život, je větší než všichni a všechno, i to, co ti právě přichází na mysl. A protože je Bůh větší, lze jej chválit navzdory jakýmkoli okolnostem:

Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá věrnost (Žl 99 [100], 5). Proto se s nadějí povzbuďme, chvalme Boha za vše dobré, upínejme svou naději k věčnosti jeho milosrdenství, které je oním věčným životem, který nám byl darován, a který do nás Kristus dotykem svých probodených rukou vlévá, když nás vyvádí z hrobů. Beránek spasil ovce: Kristus Pán nevinný s hříšníky smířil Otce. Je po boji (velikonoční sekvence).

© 2021 David Vopřada. Všechna práva vyhrazena.