Je Květná neděle. Slavíme Ježíšův vjezd do Jeruzaléma a společně s ním vjíždíme do Svatého týdne. Letos přitom čteme Lukášovy pašije. Líčení Ježíšových posledních dní, které je tak bohaté, že vlastně nevyžaduje žádné dlouhé povídání. Ono stačí povšimnout si té slávy s palmovými ratolestmi a oslíkem v kontrastu s tím, co se s Ježíšem pár dní na to děje. Každý rok se nám připomíná, že mezi tím, co o své víře prohlašujeme a jaké postoje hájíme, a tím, co skutečně děláme, může být propastný rozdíl. A nejsme v tom sami, už Lukáše to asi napadlo. Jen jeden detail.
Když Lukáš popisuje Ježíšovu poslední večeři, jako jediný z evanglistů do ní vkládá znovu spor o to, kdo z nich je největší. V tíživé velikonoční atmosféře učedníci stolují se svým Mistrem, a zase je jen zajímá, kdo je tady největší. Ježíš odpovídá, jak služba jeho učedníků má kontrastovat s pojetím moci, která hledí jen na sebe a druhých si jen používá pro vlastní cíle. Nedá mi to se neptat, proč Lukáš tenhle trapný tyátr apoštolských ambic přináší právě doprostřed poslední večeře, kterou si křesťané připomínají pokaždé, když při eucharistii lámou chléb. A proč tu hovoří o službě, která je nerozdílně svázána s životem Ježíšových učedníků?
Co když to tu píše proto, že sám ve své církevní obci pozoroval, jak křesťany při eucharistii stejně nakonec zajímá, kdo je největší? A že výkon moci křesťanských představených s Ježíšovou naukou o službě neměl mnoho společného? Že sice někdo touží pomoci, ale stále jsou tu tací, kteří touží po moci? Každé Velikonoce nás přivádějí zpět ke smyslu Ježíšova života, smrti a vzkříšení, ke smyslu našeho křtu a našeho slavení eucharistie. Nebylo by na místě si připustit, že podobně jako projevujeme úctu těmto svátostem, je nezbytné projevovat respekt také Ježíšovým slovům o tom, jak má vypadat služba křesťanů a v případě nás, kteří eucharistii předsedáme, o co nám vlastně v životě a v počínání, kterému eufemicky říkáme služba, jde? Protože nedoprovází-li liturgii služba, ale soupeření a boj o moc, pak se i to nejsvětější stává pouhým pohoršením pro všechny zúčastněné.
Přeji nám všem autentické a pravdivé prožití Svatého týdne a změnu srdce. Ježíšova nauka a příklad lásky jsou stále aktuální a máme je před očima.
