Augustinovi katechumeni a církev hříšníků



V novém čísle Salve 4/19 věnovaném náležení k církvi se objevil také můj text nadepsaný Augustinovi katechumeni a církev hříšníků.  To, co se mi na Augustinovi a na dalších církevních otcích líbí, je jejich otevřenost vůči realitě, kterou mají před očima a nemlčí o ni. Novým uchazečům o křesťanství by mohli popisovat církev jako společnost skvělou a mravně dokonalou, ale oni tak nečiní. Už od začátku upozorňují na to, že církev je především církví hříšníků, a že se po křtu ocitnou v církvi na stejné lodi s těmi, kteří jim připadají jako málo přesvědčiví svědci nového života v Kristu. Přitom je ale neučí ukazovat prstem na ty druhé, ale od začátku jim opakuje, že i po křtu zůstávají hříšníky, a že by si toho měli být vědomi. Nepodporuje tedy žádné svatouškovství, ale skutečnou a autentickou pokoru, tj. schopnost vidět a pojmenovávat věci pravdivě. Přitom nepředstavuje ani církevní představitele, biskupy, mezi něž sám patřil, jako dokonalé, ale vyznával svou hříšnost. Připustit si, že biskupové a další členové kléru, kněží a jáhni, jsou hříšní a že to tak je normální, podle něj představuje jedinou cestu, jak neupadnout do donatistické hry si na ty jediné svaté a neposkvrněné. Myslím, že Augustinův apel zůstává platný v každé době, a nejen pro katechumeny, jak ukazuje třeba následující úryvek. Zbytek článku už ale naleznete v tom Salve, které obsahuje leccos dalšího, co pomůže otázku přináležitosti k církvi osvětlit.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Communio 1–2/2013: Blahoslavenství

Svatý Augustin. Promluvy o modlitbě Páně

Sermo in festum S. Ambrosii