Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2020

Tertulián O modlitbě

Obrázek
Tertulián na začátku 3. století píše:Když zachováváme přikázání, otevíráme tím naší modlitbě cestu do nebes. Především však nesmíme k oltáři Božímu přistoupit dříve, než zanecháme jakýchkoliv rozepří nebo svárů se svými bratry a usmíříme se s nimi. Jak bychom totiž mohli k Božímu pokoji přistoupit bez pokoje? Jak bychom mohli dojít odpuštění hříchů, když sami na hříchy druhých pamatujeme? Jak by mohl potěšit Otce člověk, který se hněvá na bratra, když je nám jakýkoliv hněv od počátku zapovězen? Vždyť i Josef, když propouštěl své bratry, aby přivedli svého otce, řekl: „Neveďte cestou spory!“ Stejně tedy Pán napomíná nás, abychom na cestě stanovené modlitby – naše učení se totiž jinak nazývá „cesta“ – nepřistupovali k Otci s hněvem.Co se času modlitby týče, není rozhodně zbytečné zachovávat určité hodiny; myslím totiž ty, které běžně rozdělují den, tedy hodinu třetí, šestou a devátou. Ty Písmo označuje za slavnostnější než ostatní. Za prvé, Duch svatý byl vylit na shromážděné apoštoly o…

Augustinovi katechumeni a církev hříšníků

Obrázek
V novém čísle Salve 4/19 věnovaném náležení k církvi se objevil také můj text nadepsaný Augustinovi katechumeni a církev hříšníků.  To, co se mi na Augustinovi a na dalších církevních otcích líbí, je jejich otevřenost vůči realitě, kterou mají před očima a nemlčí o ni. Novým uchazečům o křesťanství by mohli popisovat církev jako společnost skvělou a mravně dokonalou, ale oni tak nečiní. Už od začátku upozorňují na to, že církev je především církví hříšníků, a že se po křtu ocitnou v církvi na stejné lodi s těmi, kteří jim připadají jako málo přesvědčiví svědci nového života v Kristu. Přitom je ale neučí ukazovat prstem na ty druhé, ale od začátku jim opakuje, že i po křtu zůstávají hříšníky, a že by si toho měli být vědomi. Nepodporuje tedy žádné svatouškovství, ale skutečnou a autentickou pokoru, tj. schopnost vidět a pojmenovávat věci pravdivě. Přitom nepředstavuje ani církevní představitele, biskupy, mezi něž sám patřil, jako dokonalé, ale vyznával svou hříšnost. Připustit si, že …

Svatý Ambrož a Velikonoce

Obrázek
Zvláštní doba žádá si zvláštních prostředků. Může nám být sice dobře, tedy neschází-li nám knihovna se zahradou. Ale pedagog, vzdálen od svých studentů, je nutkán i nadále učit, aspoň nějak. A tak jsme se na fakultě pohnuli k tomu, abychom začali takovými minipřednáškami, které jsme nazvali S knihovnou za zády (a mohl bych dodat, že se zahradou za oknem, aspoň někdo tedy). A třeba nám to vydrží, až bude virus udolán, a nabyté kompetence (haha) z natáčení pořadů se budou hodit i pro normální provoz. Tedy můj první výkop, něco málo o svatém Ambrožovi a milánských Velikonocích na konci čtvrtého století. Učím se tím, že učím (jak se to ostatně stalo podle jeho vlastních slov Ambrožovi).