Kněžství v prvních staletích církve II. 4.–5. století

A máme tu nové, lákavě vyhlížející „degustační prkénko“ patristických textů ze 4. a 5. století. Chuťovky z patristického „podniku“ představující službu biskupů, kněží a jáhnů s láskou, péčí a umem připravil David Vopřada. Jak se do služby pastýřů promítla změněná historická situace po Milánském ediktu? Jak církev ve svých služebnících uchopila nové společenské výzvy? To nám odhalí texty z kuchyně Basila Velikého, Jana Zlatoústého, Ambrože, Jeronýma, Augustina a dalších velikánů. Pokrm není určen jen pro gurmány z řad hierarchie, ale pro všechny, kdo se zamýšlejí nad otázkami kněžství, služby v církvi či role milosti a Ducha svatého v povolání křesťana. A pak také samozřejmě pro ty, kdo se chystají na náš příští knižní salón ve středu 12. prosince – vy byste se touto stravou měli před salónem pořádně posilnit :-)

Malá ochutnávka na navnadění:

„Ten, kdo chce napravit nedostatky lidského pokolení, je musí sám snášet. V jistém smyslu je musí vložit na svá ramena, ne je zavrhnout. Čteme, že onen pastýř v evangeliu vzal na svá ramena ztracenou ovci a nezavrhl ji. A Šalomoun praví: ‚Nebuď spravedlivý nadmíru.‘ Uměřenost totiž musí spravedlnost mírnit. Jak by se jinak od tebe nechal léčit člověk, který ti je nepříjemný, kdyby pomyslel na to, že ve svém lékaři vzbudí pohrdání, a ne slitování? Proto měl Pán Ježíš slitování s námi, aby nás zavolal k sobě, ne aby nás zastrašil. Přišel jako mírný a pokorný, a proto řekl: ‚Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi, a já vás občerstvím.‘ Pán Ježíš občerstvuje, nevylučuje, nevyhání; a z dobrého důvodu si vybral učedníky, kteří budou vykládat Boží vůli, shromáždí Boží lid, a nezapudí jej.“ (Ambrož, O pokání I)

„Máš-li kázat v kostele, nesnaž se vyvolat potlesk lidu, ale pláč. Slzy posluchačů jsou tvou chválou. Promluva presbytera má být kořeněna četbou Písma. Nechci tě při kázání slyšet deklamovat, řvát ani naprázdno tlachat. Chci, abys byl vzdělaným odborníkem na tajemství a svátosti tvého Boha. Odříkávat umně poskládaná slova, jako když bičem mrská, a tak si získávat obdiv nevzdělaného davu – to patří k trikům neznalých lidí. Nestydatý člověk často vysvětluje to, co neví, a když druhé přesvědčí, poznání si nárokuje sám pro sebe.“ (Jeroným, List 52, 8)