Communio 1/2014 [70]: Apologie a apologetika

Mají křesťané 21. století potřebu se bránit či obhajovat? Tato otázka prostupuje jako ústřední motiv prvním letošním číslem Mezinárodní katolické revue Communio (sv. 70), které právě vychází a které nese název Apologie a apologetika.

Již v editorialu jeho autor, David Vopřada, naznačuje, že dnešním úkolem je především promýšlet a pracovat na nové formě křesťanské apologetiky.

Úvodní článek kardinála Williama Levady, bývalého prefekta Kongregace pro nauku víry, předkládá několik základních prvků „nové apologetiky pro nové tisíciletí“, mezi nimiž zaujímá první místo zpozornění vůči kráse stvoření a rozvinutí schopnosti vnímat svět jako „svátost“.

Vincent Carraud, profesor dějin moderní filosofie na pařížské Sorbonně, popisuje a kriticky hodnotí zrod a nosné principy apologetiky 19. století a 20. století. Zatímco se tato forma obrany víry soustředila na rozumový důkaz, měl by současný apologeta čerpat spíše z patristické tradice, která jako určující horizont každé křesťanské obhajoby bere bláznovství kříže.

Francouzská historička Marie-Françoise Baslez, ukazuje, že reflexe o apologetice je výzvou nejen pro teology, nýbrž také pro dějepisce. Ve svém příspěvku se táže, v jaké míře přispěly obhajoby pronesené v dobách starověké církve obviněnými křesťany během vyšetřování a během procesu k rozvoji apologetických postupů.

Dva následující příspěvky dále rozšiřují pohled na celé téma tím, že otázku křesťanské apologetiky vnímají v korelaci s vybranými osobnostmi světové literatury: profesor francouzské literatury Pierre Glaudes se zaměřuje na dílo Leona Bloye, který na příkladu postav, jež vystupují v jeho povídkách, vykreslil podobenství Boží přítomnosti a prozřetelnosti. Mladý slovenský teolog Pavol Hrabovecký si zase všímá anglického spisovatele a novináře Gilberta K. Chestertona, jenž se svým vybroušeným intelektem, obrazotvorností a důrazem na životnost víry může stát nanejvýš inspirativním průvodcem, kráčejícím po boku těch, kdo se dnes ptají na důvody křesťanské víry.

V závěrečném článku se italský teolog Nicola Reali zabývá apologetikou z hlediska pastorace. Klíčem k četbě se pro něj stává koncilní pojem „aggiornamenta“, který má církev otevřít pro stále nové působení Ducha Svatého. Právě disponovanost vůči Duchu se tak stává podmínkou pro ryzí apologii novosti křesťanského poselství jakožto svědectví Kristu, živé a vtělené Pravdě.
MKR Communio č. 70 je možné získat v distribuční síti Karmelitánského nakladatelství.

→ Communio 70

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatý Augustin. Promluvy o modlitbě Páně

Kněžství v prvních staletích církve II. 4.–5. století

Communio 1–2/2013: Blahoslavenství