Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2002

Lidské srdce přijímá boží slovo (Órigenés, evang. luc. 21, 2, 2-7)

Obrázek
Tehdy „se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, synu Chilkijášovu, z kněží v Anatótu“ (srov. Jer 1,1-2) za toho a onoho judského krále. Avšak nyní „stalo se slovo Boží“, slovo, které se doposud neobrátilo k prorokům, „k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti“ (Lk 3,2). Neboť víru přijme „mnoho dětí bude osamělé, více než té, která má muže,“ (srov. Gal 4,27; Iz 54,1), a proto se „stalo slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti“. Všimni si, že má věta silnější význam, chápe-li se slovo „poušť“ v duchovním významu a nejen ve významu doslovném a prostém. Ten, kdo káže „na poušti“, marní nadarmo svůj hlas, protože tam není nikdo, kdo by ho slyšel. Kristův předchůdce, „hlas volajícího na poušti“ hlásá na poušti duše, že nemá pokoje. Nejen tehdy, ale i dnes je Jan „svíce hořící a zářící“ (Jan 5,35), která přichází „aby hlásal křest pokání na odpuštění hříchů“. Po něm přichází „pravé světlo“ (Jan 1,9) a lampa sama praví: „On musí růst, já však se menšit.“ (Jan 3,30) Boží Slovo se tedy…